Video Recordings

Diskurzní vztahy bývají chápány jako (zpravidla) binární relace mezi abstraktními entitami, které se materiálně váží na texty jakožto jedinečné produkty komunikačního aktu. Diskurzní vztahy jsou tudíž komplexní a multidimenzionální povahy – lze je modelovat jako strategie v interakci mluvčí-adresát, které jsou charakterizovány svazky sémanticko-pragmatických momentů různého typu (např. současnost, předčasnost, následnost; zvětšení, umenšení; kontinuita, ruptura; akce, reakce; kauzalita; kontrast; uzavřenost, otevřenost apod.). Tyto svazky mají neostré hranice a vnitřně jsou uspořádané na základě principu centra a periferie. Diskurzní vztahy mohou být signalizovány pomocí různorodých formálních prostředků, fungujících ve vzájemné synergii (lexikální explicitace, syntaktické struktury, intonace/interpunkce, vnitrotextové lineární uspořádání apod.). Konektory jsou tak jen jedním z prostředků této signalizace, přičemž jejich poměr k diskurzním vztahům není jedno-jednoznačný. Fungování konektorů v diskurzu lze nahlížet jako na kontinuum mezi dvěma póly: na straně jedné mohou působit jako zbytné zesilovače některého z periferních momentů diskurzního vztahu, jenž se konstituuje zcela nezávisle na daném konektoru, na straně druhé pak mohou fungovat jako obligatorní induktory vztahu v celé jeho komplexnosti. Uvedené charakteristiky signalizace diskurzních vztahů nejprve podrobíme kritickému rozboru, následně je pak budeme ilustrovat na konkrétních textech.