Video Recordings

Výzkumy mluvených projevů, navazující především na práce O. Müllerové, se v poslední době v ÚJČ AV ČR uskutečňují v rámci projektu GA ČR „Syntax mluvené češtiny“; projektu se účastní kromě pracovníků ÚJČ i skupina pracovnic ÚČNK FF UK. Dosavadní popisy syntaxe češtiny vycházely takřka výhradně z projevů psaných a postupně vytvořily terminologickou soustavu, která pro interpretaci mluvených projevů nevyhovuje – a přitom (chtě nechtě) pro ni stále vytváří určité pozadí. Chceme zdůraznit zapojení prostředků mluvené syntaxe do výstavby dialogů, jejich účast na vytváření sekvenční struktury přirozených rozhovorů a to, že dialog nemůže být chápán jako výsledný produkt komunikace, ale jako aktuální proces probíhající v čase. (Vycházíme tu mj. z přístupů konverzační analýzy nebo tzv. on-line syntaxe P. Auera.) Z mnoha průběžně řešených problémů se pokusíme představit hledání jednotky mluveného projevu (především v prostoru mezi výpovědí a replikou, na základě sledování jejich vzájemných vztahů). Segmentace mluveného projevu je výrazně ovlivněna neustálým dodáváním, doplňováním, procesy tzv. kompletace; zde navážeme na práce J. Nekvapila z 80. let a jeho rozlišení parcelace vs. kompletace. V souladu s poznatky interakční lingvistiky ukážeme možné rozlišení několika typů dodatků k bázové výpovědi. Z repertoáru charakteristických rysů mluvené syntaxe případně ještě stručně připomeneme:  

• ztvárnění (většinou značně neurčitých) předělů mezi syntaktickými jednotkami
• poměr hypotaxe a parataxe ve výstavbě mluveného projevu (časté tvrzení o převaze parataxe považuje např. P. Auer za mýtus)
• specifiku reprodukce (cizí či vlastní) řeči v mluveném narativu: náznaky pravidelností, týkající se např. distribuce forem podání řeči, jejich (redukovaného) uvozování aj.