Cílem prezentace je představit, ukázat a popsat výrazné stoupnutí hlasem na konci výpovědí v českých promluvách. Tento jev byl zaznamenán zejména v angličtině a anglicky je označován jako uptalk. Můžeme jej ale také běžně slyšet i v současné češtině. Před českými lingvisty tak vyvstává řada otázek týkajících se užívání uptalku v češtině: Liší se stoupnutí na konci výpovědi od stoupavého melodému signalizujícího pokračování promluvy, jak je popisován v klasických českých fonetických pracích, a případně čím se liší? Jedná se o záležitost generační? Je projevem určitých postojů mluvčích, např. nejistoty? Jedná se jen o módní nápodobu angličtiny bez výrazné komunikativní funkce? Nebo je užíván diskurzivně, tedy z potřeby členit delší promluvy? Jak jej čeští mluvčí obvykle používají a proč? Ve své prezentaci se dotknu všech otázek, nicméně vycházeje z metod interakční lingvistiky, nejvíce času věnuji hledání odpovědi na poslední dvě. Vyjdu při tom z nahrávek autentických promluv. Nahrávky pokrývají škálu od oficiálního projevu bývalého předsedy vlády po neformální rozhovor dvou mladých žen.