Video Recordings

Kompozita typu N+N (it. conferenza.N stampa.N – „tisková konference“) jsou v románských jazycích recentní strukturní inovací, jejíž diachronní vývoj nebyl zatím podrobněji zmapován. Z dosavadních pramenů lze soudit, že k exponenciálnímu nárůstu produktivity (ve smyslu vyšší type i token frequency) kompozit N+N dochází v italštině a ve francouzštině nejdříve od 60. let 20. století a významně se na něm podílí vznik poloschématických konstrukcí s identickým prvním nebo druhým komponentem, jako např. it. N+chiave (“N+klíč”; e.g. parola chiave – “klíčové slovo”) (Rainer, 2016: 2714, Radimský, 2020). Pokud jde o italštinu, dosavadní literatura dokonce neuvádí prakticky žádné případy N+N kompozit atestované před rokem 1950 (Tolemache, 1945; Micheli, 2020a, 2020b). A přesto právě v tomto jazyce najdeme dnes již etablovaný produktivní vzorec subordinačních kompozit typu verbal-nexus (např. it. trattamento.N rifiuti.N – „zpracování odpadů“) – tedy schématickou morfologickou konstrukci vyššího řádu, která předpokládá deverbální hlavu odvozenou od tranzitivního slovesa (trattamento) doplněnou objektovým argumentem (rifiuti), a která je v rámci románských jazyků v tomto smyslu ojedinělá (Rainer, 2016; Baroni, Guevara, Zamparelli, 2009; Radimský, 2018). Cílem prezentovaného empirického diachronního výzkumu je upřesnit původ a mechanismus vzniku tohoto slovotvorného vzorce s teoretickým ukotvením v paradigmatu morfologie konstrukční (Booij, 2010; Traugott & Trousdale, 2013) a relační (Jackendoff & Audring, 2020).
Pro podrobné zmapování diachronního vývoje italských kompozit typu verbal-nexus jsme se pokusili využít data z Google n-grams (verze 2020[1]) a Google books[2] (Radimský, 2022). Analýzy vzorku více než 1.000 kompozit (typů) zatím ukazují, že původ tohoto vzorce je patrně mnohem starší a lze ho vystopovat v úředním jazyce již přinejmenším od poloviny 19. století. V přednášce a následné diskusi bychom se rádi zaměřili především na technické a metodologické aspekty výzkumu (viz též Hilpert & Gries, 2016).  


Bibliografie
 

• Baroni Marco, Guevara Emiliano, Pirrelli Vito (2009), Sulla tipologia dei composti N+N in italiano: principi categoriali ed evidenza distribuzionale a confronto. In: Benatti, R., Ferrari, G. & Mosca M. (Eds.), Linguistica e modelli tecnologici di ricerca (Atti del 40esimo Congresso della Società di Linguistica Italiana), 73-95. Roma: Bulzoni.
• Booij Geert (2010), Construction Morphology. Oxford, Oxford University Press.
• Hilpert, Martin, Stefan Th. Gries (2016), “Quantitative Approaches to Diachronic Corpus Linguistics.” In The Cambridge Handbook of English Historical Linguistics, edited by Merja Kyto and Paivi Pahta, 36–53. Cambridge: Cambridge University Press. https://doi.org/10.1017/CBO9781139600231.003.
• Jackendoff Ray J., Audring Jenny (2020), Texture of the Lexicon: Relational Morphology and the Parallel Architecture. Oxford, Oxford University Press.
• Micheli M. Silvia (2020a), Composizione italiana in diacronia. Le parole composte dell’italiano nel quadro della Morfologia delle costruzioni. Berlin / Boston, Walter de Gruyter.
• Micheli M. Silvia (2020b), La formazione delle parole. Roma, Carocci.
• Radimský Jan (2018), Does French have verbal-nexus Noun+Noun compounds? Linguisticae Investigationes, 41:2, John Benjamins, Amsterdam, p. 214-224.
• Radimský Jan (2020), A paradigmatic account of lexical innovation: the role of repeated components in French N+N compounds. In: Jenny Audring et al., Mediterranean Morphology Meetings – Rules, patterns, schemas and analogy, 12, Patras, University of Patras, p. 77-91. ISSN: 1826-7491. URL: https://mmm.library.upatras.gr/
• Radimský Jan (2022), Towards a Diachronic Analysis of Romance Morphology through Google N-Grams. Corpus, no. 23 (March 2, 2022). https://doi.org/10.4000/corpus.7205.
• Rainer Franz (2016), Italian. In: Müller Peter O. et al. (eds.), Word-formation: an international handbook of the languages of Europe. Vol. 4. Berlin/Boston, Walter de Gruyter, p. 2712-2731.
• Tollemache Federico (1945), Le parole composte nella lingua italiana. Roma, Edizioni Rores.
• Traugott Elisabeth C., Trousdale Graeme (2013), Constructionalization and constructional changes. Oxford, Oxford University Press.